Kréta 18. - 31. 5. 2008                      

Ostrov Kréta je největším řeckým ostrovem a pátým největším ostrovem Středozemního moře. Fauna i flora ostrova se vyznačuje poměrně vysokým stupněm endemismu, čímž činí tento ostrov velmi přitažlivým pro botaniky i zoology. Ostrov je od západu po východ dlouhý 254 km a široký 12 až 62 km. Nejvyšší horou je Psiloritis (2456 m n. m.) v pohoří Idi.

Po celá tisíciletí, kdy byl tento ostrov osídlen, zde docházelo – stejně jako v celém středomoří - k masivnímu odlesňování, takže v současné době se zde prakticky nevyskytují původní lesní porosty. Veškerá úrodná půda byla přeměněna na olivovníkové a citrusové sady, horské oblasti jsou využívány jako pastviny pro velká stáda ovcí a koz. Odlesnění a intenzivní pastva způsobila poměrně významnou erozi a degradaci půdy, původní porosty byly nahrazeny dřevinami a bylinami snášejícími sucho a spásání. Jen místy lze nalézt větší, ale zřejmě nepůvodní, komplexy původních dřevin, kterými jsou např. v celém středomoří běžný dub kermesový (Quercus coccifera), cypřiš Cupressus sempervirens, javor Acer sempervirens L., borovice Pinus brutia Tenore či endemická Zelkova abelicea (Lam.). Z keřů je běžný vítečník Spartium sp. a ve vyšších polohách pichlavý dřišťál Berberis cretica L.

    

   

První den po příletu jsme si za poměrně slušnou cenu zapůjčili auto (Hyundai Getz) a vyrazili do terénu. První destinací bylo pohoří Lefka Ori v západní části ostrova. Měli jsme informace o lokalitě, kde by se měl vyskytovat endemický druh Agapanthia probsti Holzschuh, 1984 a to na své živné rostlině, kterou je Asphodeline lutea. Po cestě jsme podél silnice sbírali endemický poddruh Opsilia coerulescens (Scopoli, 1763)  ssp. cretensis Breuning, 1947 na jeho živné rostlině Echium italicum a dále několik jedinců druhu Agapanthia cardui (Linnaeus, 1767). Nakonec jsme opravdu objevili porosty byliny Asphodeline lutea, ale drtivá většina rostlin byla již odkvetlá a podařilo se nám najít pouze jedno imago kýženého tesaříka Agapanthia probsti Holzschuh, 1984, a to v poměrně „použitém“ stavu. Bylo nám jasné, že jsme dorazili „s křížkem po funuse“. Ve stoncích rostlinky Asphodeline lutea jsme nacházeli již malé larvičky – počátek nové generace. Opustili jsme tedy tuto lokalitu a sklesali k jižnímu pobřeží ostrova. Zde všude se Asphodeline lutea vyskytovala v obrovském množství, dokonce se nám podařilo odchytit několik dalších Agapanthií. Místy byly živné rostlinky zcela zaschlé a obsahovaly již téměř dospělé larvy tohoto druhu Agapanthie. Nařezali jsme tedy několik stonků do domácího chovu a pomalu jsme pátrali po místu k noclehu.