Malé Karpaty

Malé Karpaty 18. 7. - 20. 7. 2005

Malé Karpaty patří vedle Bílých Karpat, které tvoří hraniční pásmo mezi Moravou a Slovenskem, k nejzápadnější části karpatského oblouku. Nejvyšším vrcholem pohoří jsou Záruby (767 m n. m.). Malé Karpaty jsou z největší části pokryté listnatými lesy. Ve vyšších polohách a na severních svazích to jsou bučiny horského typu. S klesající nadmořskou výškou přechází bukové lesy v dubovo - bukové porosty. Na jižních nezalesněných svazích se nachází mnoho stepních teplomilných společenstev. Na západě na Malé Karpaty navazuje Záhorská nížina, tvořená vátými písky a porostlá rozsáhlými borovými lesy.

Autobusem jsme z Malacek dojeli do Plaveckého Podhradie. Nad touto vesnicí se na skalním ostrohu nachází malebná zřícenina Plaveckého hradu. Při procházením vesnicí jsme si na návsi nemohli nevšimnout několika jírovců, jejichž dutiny a odumřelé části kmene byly silně napadené vzácným tesaříkem Megopis scabricornis (Scopoli, 1763). Při další prohlídce okolí vesnice jsme zaznamenali lipovou alej (obr.), která hostila silnou populaci tohoto velkého a impozantního druhu podčeledi Prioninae. Jelikož se jedná o soumračný druh, vyčkali jsme zde do setmění. Zanedlouho jsme měli příležitost zahlédnout jednoho samce v dutině lípy. Později jsme mohli pozorovat několik dalších jedinců lezoucích po kmenech a větvích lip a jírovců. Jednoho samce jsme si vyfotografovali a poté se s těmito chráněnými tesaříky rozloučili. Jelikož začal foukat silný vítr a v dálce na západě začalo hřímat, přesunuli jsme se na odlehlé tábořiště za vesnicí, kde jsme přenocovali.

Hradby Plaveckého hradu trosky hradu Ostrý Kameň

Ráno nás přivítala zatažená obloha a jemné poprchávání. Pomalu jsme se zabalili a po modré značce jsme se vydali do kopce k Plaveckému hradu. Svou polohou a celkovým vzezřením mi dosti připomínal zříceninu hradu Děvín na Pavlovských kopcích na jižní Moravě.

Po krátkém zastavení jsme pokračovali dále po hřebeni na kótu Báborská. Mezitím se drobné mžení změnilo na docela silný déšť. Po hodině a půl chůze jsme se napojili na hlavní hřebenovou stezku - Štefánikovu magistrálu. S krátkou přestávkou u lovecké chaty Mon Repos jsme postupně došli až k vodní nádrži Buková. To už se však mraky roztrhaly a k přehradě jsme dorazili již za krásného slunečného počasí.

Nad vodní hladinou se rýsoval táhlý hřeben, jehož nejvyšší bod je zároveň nejvyšším vrcholem celého pohoří - Záruby (767 m n. m.). Asi dva kilometry západně od Zárub, na okraji hřebenu, se nachází zřícenina hradu Ostrý Kameň. Zbytek dne jsme po dlouhém a mokrém pochodu věnovali už jen sušení svršků a odpočinku.

Na druhý den bylo naším cílem zdolat nejvyšší kótu masivu. Po krátkém, ale náročném výstupu jsme dosáhli ruin hradu Ostrý Kameň. Z vrcholu zbytků jeho hradní věže byl nádherný výhled jak na vodní nádrž Buková na severu, tak na krásné, souvislým bukovým porostem pokryté údolí

na jihu.

Dál vedla cesta po kamenité hřebenovce až k dřevěnému kříži, který označuje místo, jež bylo cílem našeho celodenního výstupu. Odtud jsme pokračovali dále po červené až k rozcestí. Zde jsme po zelené prudce sklesali do údolí, které jsme předtím obdivovali z Ostrého Kameně.

Modrá značka nás po příjemné pěšině dovedla až k rozcestí na asfaltové silnici. Cestou jsme minuli několik krásných starých, pokroucených a částečně odumřelých buků. Na jedné bukové kládě se nám dokonce podařilo zastihnout a vyfotografovat nádherného chráněného tesaříka Rosalia alpina (Linnaeus, 1758).