| Poloostrov Peloponnes tvoří v rámci celého Balkánského poloostrova samostatnou geologickou a biologickou jednotku. S pevninou je spojen pouze úzkou šíjí, což zajistilo vývoj poměrně velkého množství endemitních druhů, srovnatelného s faunou ostrovů. Fauna tesaříkovitých Peloponnesu je velmi pestrá. Ve velkém množství se zde vyskytují jak běžnější jihoevropské druhy, tak poměrně dost druhů vyloženě endemitních. Tyto dva hlavní faktory jsou důvodem oblíbenosti Peloponnesu mezi entomology. Cílem naší dvoučlenné výpravy byla zejména oblast náhorní plošiny mezi městy Tripoli a Sparta, dále pohoří Taygetos, příbřežní oblast v okolí města Areopoli a nakonec pohoří Menalo, cca 30 km SZ od Tripoli. V nižších nadmořských výškách je vegetace zastoupena typickou středomořskou makchií, ve středních nadmořských výškách to jsou pastviny a křovinaté porosty tvořené zejména neopadavým dubem kermesovým (Quercus coccifera), hory jsou pokryty místy velmi dobře zachovanými lesy, složenými z borovice černé (Pinus nigra) a jedle řecké (Abies cephalonica). 
Akci jsme naplánovali na celkem 14 dní. To by měla být dostatečně dlouhá doba na to, abychom beze stresu navštívili všechny významné lokality na Peloponnesu. Na letišti jsme si půjčili pohodlný Volkswagen Polo, což se později ukázalo být dobrou volbou. Často jsme se při našich cestách dostali na silnice, kde by jiná auta nižší střední třídy absolutně ztratila pevnou půdu pod koly. Takto posílení o třetího člena týmu jsme se mohli neohroženě vrhnout do terénu nepřívětivých hor.
První dny výpravy jsme strávili na náhorní plošině mezi městy Tripoli a Sparta. Tato oblast je jednou z entomologicky nejbohatších oblastí Peloponnesu. Na květinách a na živných rostlinách se vedle zástupců čeledí Buprestidae a Scarabaeidae vyskytovalo velké množství druhů tesaříků. Z těch nejvýznamnějších to byly následující druhy: Calchaenesthes oblongomaculata (Guérin, 1844) ssp. oblongomaculata (Guérin, 1844) - na dubu Quercus coccifera, Saperda quercus (Charpentier, 1825) ssp. quercus (Charpentier, 1825) - taktéž na dubu Quercus coccifera, Cortodera differens Pic, 1898 - na chrpě Centaurea sp., Oxylia duponcheli (Brullé, 1832) - na hadinci Echium italicum L., Pilemia angusterufonotata Pic, 1952 - na pilátu Anchusa sp., na blíže neurčeném pryšci (Euphorbia sp.) jsme nalézeli druhy Oberea taygetana Pic, 1904 a Vadonia bisignata (Brullé, 1832). Agapanthia cynarae (Germar, 1817) ssp. cynarae (Germar, 1817) posedávaly na bodlácích (Carduus sp.), na rostlinách čeledi Brassicaceae jsme smýkali druhy Certallum ebulinum (Linnaeus, 1767) a Phytoecia caerulea (Scopoli, 1772) ssp. baccueti (Brullé, 1832), dále jsme sbírali také druh Pilemia hirsutula (Frölich, 1793) na sápě Phlomis sp. a mnoho dalších běžnějších druhů tesaříků. Calchaenesthes oblongomaculata (Guérin, 1844) Saperda quercus (Charpentier, 1825) ssp.oblongomaculata (Guérin, 1844) ssp. quercus (Charpentier, 1825)
Oxylia duponcheli (Brullé, 1832) Pilemia angusterufonotata Pic, 1952 Oberea taygetana Pic, 1904
Vadonia bisignata (Brullé, 1832) Agapanthia cynarae (Germar, 1817) ssp. cynarae (Germar, 1817)
Phytoecia caerulea (Scopoli, 1772) ssp. baccueti (Brullé, 1832) Pilemia hirsutula (Frölich, 1793)
Dalším zajímavým místem s velkým množstvím druhů tesaříků bylo okolí města Areopoli na jihu poloostrova. Po cestě na tuto přímořskou lokalitu jsme se ještě zastavili na lokalitě v pohoří Taygetos, kde jsme v okolí kláštera na bodlácích sbírali endemitní tesaříky druhu Helladia flavescens (Brullé, 1832). Odtud jsme zamířili rovnou k Areopoli. Zde jsme sbírali v širším okolí města. Na květech rostlin čeledi Apiaceae a na květech vítečníku ( Spartium sp.) se vyskytovaly druhy jako jsou Purpuricenus kaehleri (Linnaeus, 1758) ssp. kaehleri (Linnaeus, 1758), Purpuricenus budensis (Götz, 1783) ssp. budensis (Götz, 1783), Purpuricenus desfontainii (Fabricius, 1792) ssp. desfontainii (Fabricius, 1792), Purpuricenus desfontainii (Fabricius, 1792) ssp. inhumeralis Pic, 1891, Stenopterus flavicornis Küster, 1846, Stenopterus rufus (Linnaeus, 1767) ssp. geniculatus Kraatz, 1863, endemitní Stenopterus atricornis Pic, 1891, dále druhy jako Paracorymbia pallens (Brullé, 1832), Stictoleptura cordigera (Füsslins, 1775), Clytus rhamni Germar, 1817 ssp. rhamni Germar, 1817, Chlorophorus sartor (Müller, 1766), Pedostrangalia verticalis (Germar, 1822) nebo Ropalopus clavipes (Fabricius, 1775). Na diviznách (Verbascum sp.) posedávala sametová imaga druhu Agapanthia kirbyi (Gyllenhal, 1817). V noci jsme nacházeli na živné rostlině - pryšci Euphorbia wulfenii tesaříky druhu Parmena pubescens (Dalman, 1817) ssp. pilosa Brullé, 1832, zatímco v suchých kmíncích a větvičkách pryšce stromového - Euphorbia dendroides byla imaga a kukly endemitního druhu Parmena novaki Sama, 1997. Purpuricenus budensis (Götz, 1783) Purpuricenus desfontainii (Fabricius,1792) ssp. budensis (Götz, 1783) ssp. desfontainii (Fabricius,1792)
Paracorymbia pallens (Brullé, 1832) Pedostrangalia verticalis (Germar, 1822)
Ropalopus clavipes (Fabricius, 1775)
Agapanthia kirbyi (Gyllenhal, 1817) Parmena pubescens (Dalman, 1817) ssp. pilosa Brullé, 1832
Clytus rhamni ssp. rhamni Germar, 1817 Stenopterus atricornis Pic, 1891
Helladia flavescens (Brullé, 1832) Grammoptera auricollis Mulsant et Rey, 1863 Parmena novaki Sama, 1997 ssp. bipustulata Steiner, 1975
|
| Z této krásné přímořské lokality jsme se přesunuli do pohoří Taygetos, které se však krátce předtím zahalilo do mraků, jež ho skrápěly občasným deštěm. Přesto se nám podařilo odchytit dvě imaga majestátného tesaříka Morimus asper (Sulzer, 1776) ssp. asper (Sulzer, 1776). Také jsme zde zaznamenali výskyt endemitního střevlíka Procerus gigas ssp. duponcheli Dejean, 1831. Nepříznivé počasí nás však z této oblasti brzo vyhnalo a tak jsme netrpělivě vyrazili směrem k pohoří Menalo. Lákaly nás totiž místní endemitní druhy, a to Mallosia graeca (Sturm, 1843) a Anaglyptus luteofasciatus Pic, 1905. Ačkoli počasí bylo opravdu velmi nepříznivé, téměř stále zataženo, nízká oblačnost a častý déšť, podařilo se nám na kvetoucích hlozích (Crataegus sp.) zastihnout spoustu zajímavých druhů tesaříků, například endemitní poddruh Anastrangalia dubia (Scopoli, 1763) ssp. moreana (Pic, 1906), Callimoxys gracilis (Brullé, 1832), Grammoptera auricollis Mulsant et Rey, 1863 ssp. bipustulata Steiner, 1975, Pedostrangalia verticalis (Germar, 1822), Paracorymbia pallens (Brullé, 1832), Stenhomalus bicolor (Kraatz, 1862), Brachypteroma ottomanum Heyden, 1863 aj. Největší radost jsme však měli z endemitního a vzácného tesaříka druhu Anaglyptus luteofasciatus Pic, 1905, které jsme sklepávali z rozkvetlých hlohů. V dutinách javorů (Acer sp.) jsme pozorovali požerky tesaříka druhu Rhamnusium graecum Schaufuss, 1862 ssp. graecum Schaufuss, 1862. Pomocí tabákového kouře se nám podařilo odchytit několik imag tohoto řeckého endemitního poddruhu. Tesaříky druhu Cortodera differens Pic, 1898, známé již z okolí měst Tripoli a Sparta, jsme zde nalézali na horských loučkách. Vyskytovali se ve velkém množství na své živné rostlině - chrpě (Centaurea sp.). V podhůří Menala jsme na pastvinách pozorovali mnoho imag impozantního tesaříka tribu Phytoeciini - Mallosia graeca (Sturm, 1843). Tento až 3 cm velký endemitní druh tesaříka se vyskytoval na své živné rostlině - máčce ( Eryngium sp.). Nelétavé a bezkřídlé samice těžkopádně přelézaly mezi jednotlivými živnými rostlinami po způsobu tesaříků rodu Dorcadion či posedávali u baze rostlin, zatímco menší a čilejší samci aktivně přeletovali a vyhledávali samice, se kterými se ihned pářili. Pozorovali jsme také samice kladoucí vajíčka do hlíny poblíž kořenů živné rostliny. Zde si můžete prohlédnout krátké video tohoto druhu: Mallosia graeca (Sturm, 1843) - samice Mallosia graeca (Sturm, 1843) - samec
Anaglyptus luteofasciatus Pic, 1905 Mallosia graeca (Sturm, 1843)
Mallosia graeca (Sturm, 1843) - samice Mallosia graeca (Sturm, 1843) - samec
Naše výprava po čtrnácti dnech mohla spokojeně zrekapitulovat své výsledky. Za tuto dobu jsme zaznamenali a odchytili přes sto druhů čeledi Cerambycidae, což je poměrně ohromující číslo. Výprava tak splnila naše očekávání na více než sto procent. Podařilo se nám zaznamenat mnoho velmi vzácných druhů, a to i ve větším množství. Opět se ukázalo, že jako jiné oblasti Řecka a celého Balkánského poloostrova, i Peloponnes nabízí entomologovi mnoho zajímavých míst, kde žije ta nejpestřejší paleta krásného hmyzu.
|
|
|
