Acanthocinus reticulatus (Razoumowsky, 1789)    

Živná rostlina: jedle bělokorá (Abies alba Mill.)

Bionomie: Larvy tohoto druhu se vyvíjejí pod kůrou odumřelých stojících stromů, méně často v padlých či pokácených stromech. Napadá zejména střední a horní části kmenů, ale nezřídka se larvy nacházejí i v přízemních částech kmene. Požer tohoto druhu je velmi podobný blízce příbuznému druhu Acanthocinus griseus (Fabricius, 1792). Larvy vytvářejí požerky mezi kůrou a dřevem, přičemž požer více zasahuje do kůry než do dřeva. Chodby jsou ucpány pilinkami z kůry a dřeva (obr. 1). Ke konci požeru, těsně před vytvořením kukelní komůrky, jsou chodby ucpány dlouhými světlými dřevěnými třískami (obr. 2). Místo závrtu je ucpáno hladce smotkem dlouhých světlých třísek (obr. 3). Kukelní komůrka je vytvořena velmi mělce ve dřevě, nejčastěji pouze několik málo milimetrů pod povrchem. Někdy je kukelní komůrka vytvořena přímo mezi kůrou a dřevem (obr. 4), výjimečně též přímo v kůře. Larva se na jaře zakuklí, imaga se líhnou v průběhu léta. Dospělci žijí skrytým způsobem života, aktivní jsou zejména v noci, přes den jsou ukrytá v prasklinách kůry.

Doba výskytu:  imaga v korunách stromů od června do pozdního léta.

Lokality v ČR: Velmi lokální a velmi vzácný druh. Jeho výskyt je přísně vázán na zbytky rozsáhlejších původních porostů jedle. Vzhledem k prudkému úbytku jedlí v naši lesích v průběhu posledních desetiletí se tento druh dostal na pokraj vyhynutí. 

V současné době je tento druh znám pouze z několika lokalit. V Čechách je to zejména Křivoklátsko, střední Posázaví (okolí Českého Šternberka) a Hluboká n. Vltavou, na Moravě pak okolí Adamova a Vranova n. Dyjí.

Imaga na fotografiích byla odchována z larev nalezených pod kůrou odumřelé jedle (Abies alba) v okolí Adamova (obr. 5).  Odchov v r. 2008.