|
Brdy - hřebeny 8. 2. 2008
|
|
"Hřebeny" tvoří severovýchodní část Brd a táhnou se v délce asi třiceti kilometrů od Čenkova u Jinců až ke Zbraslavi n. Vltavou. Jak už název napovídá, jedná se o táhlý hřeben několika za sebou jdoucích vrcholů, dosahujících výšky 500 až 690 m n. m. Mezi nejvýznamnější patří Písek (690,7 m n. m.), Kuchyňka (635,6 m n. m.), Studený (660,3 m n. m.), Hradec (628,0 m n. m.), Roudný (637,3 m n. m.), Vrážky (577,1 m n. m.) a Skalka (553 m n. m.). Celé Hřebeny jsou pokryty kulturními lesy, zejména smrkovými monokulturami, místy s příměsí borovice a modřínu, a pouze lokálně jsou přimíchány původní dřeviny, jako jsou buk, dub, javor, lípa či jedle. Tyto původní porosty jsou v současnosti zachovány zejména v přírodních rezervacích (PR Kuchyňka a PR Hradec). Přírodní rezervaci Hradec a vrch Studený jsem si vybral jako cíl jedné zimní celodenní výpravy. Nejprve jsem se vypravil od silnice spojující Dobříš a Hostomice po hřebeni směrem k vrchu Studený. Při procházení přes bezejmenný vrchol mezi silnicí a Studeným jsem narazil na poměrně zachovalý porost dubu s podrostem tvořeným mnoha starými keři lísky obecné (Corylus avellana). Spousta kmínků lísky byla již odumřelých a suchých. Při bližším propátrávání a po několika pokusech o vylomení těchto kmínků ze země se mi podařilo objevit požerky a následně i několik larev tesaříka druhu Saphanus piceus (Laicharting, 1784). Larvy se vyvíjejí v přízemních, vlhkých a již částečně zetlelých částech odumřelých kmínků lísky. Vyšší, sušší partie, s dosud tvrdým dřevem, hostí další druhy tesaříků, jedním z nich je například Anaglyptus mysticus (Linnaeus, 1758). A skutečně, jedno přezimující imago se mi podařilo nalézt v kukelní komůrce, kde čekalo na jaro, aby mohlo opustit své zimní vězení. 
Porost lísky obecné (Corylus
avellana)
Dál jsem se lískám již nevěnoval a pospíchal dál. Mým hlavním cílem byl západní svah Studeného. Měl jsem zde vytypovanou lokalitu s hojným výskytem jedle bělokoré (Abies alba Mill.) Zdejší populace tohoto dnes již poměrně vzácného stromu je poměrně rozsáhlá, jistě zaujímá rozlohu jednoho až dvou hektarů, kde se vyskytuje "nahusto". Samozřejmě se jedle nachází v celých Brdech, místy ve větším množství, místy jsou pouze jednotlivé stromy, ale zdejší porost je jeden z největších, na které jsem v Brdech narazil. Jedle hostí několik druhů tesaříků, které se s vytrácením své živné rostliny stávají také čím dál vzácnějšími. Těmito druhy jsou Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777), ale hlavně Acanthocinus reticulatus (Razoumowsky, 1789). Tento tesařík se vyskytuje vzácně na nedalekém Křivoklátsku, tak jsem chtěl zjistit, zda by se nemohl vyskytovat i zde. 
porost jedle bělokoré
(Abies alba)
Po cestě na Studený jsem minul jeden modřín (Larix decidua), který nesl jasné známky činnosti datlů či strakapoudů. Tato skutečnost mě zaujala, jelikož to co hledají "larvožraví" ptáci, zajímá i mne. Několik seknutí do kůry odhalilo, co bylo příčinou odumření tohoto stromu. V kůře byly desítky a desítky dospělých larev tesaříka Tetropium gabrieli Weise, 1905. Chopil jsem se tedy svého "larvařského" náčiní a pokračoval tam, kde šplhavci skončili. Za čtvrt hodinky bylo dvacet larev nedobrovolně přestěhováno do mého batohu a já mohl opět pokračovat ve své cestě. 
Požery tesaříka druhu Tetropium gabrieli
Weise, 1905
Po asi dvou stech metrech mě zaujala stará lípa (Tilia sp.), pod kterou bylo popadáno velké množství větví v různém stádiu rozkladu. Lipové dřevo, zejména ve vlhku, propadá poměrně rychle hnilobě, takže spousta větví již nabyla konzistence balzového dřeva a byla nasáklá vodou jako houba. Takové větve jsou ideálním substrátem k vývoji druhu Oplosia cinerea (Mulsant, 1839), takže jsem se pustil do pátrání. K mé velké radosti se mi opravdu podařilo po pár minutách nelézt větev, která nesla typické a mně již známé požerky tohoto druhu. Kůra na větvi držela pouze silou vůle a dala se dobře odstranit. Pod ní se mi naskytl pohled na dlouhé světlé třísky a závrt do dřeva, taktéž ucpaný světlými třískami. Dokonce byl patrný i připravený výletový otvor, taktéž ucpaný. Po krátké zastávce jsem měl asi čtyři větve s kukelními komůrkami a larvami tohoto druhu, k tomu několik larev tesaříka rodu Stenostola -později odchovány oba druhy - S. ferrea (Schrank, 1776) a S. dubia (Laicharting, 1784), které se však vyvíjí v tenčích a sušších větvích.
požer tesaříka Oplosia cinerea
(Mulsant, 1839)
Vpravo závrt do kukelní komůrky a vlevo již připravený výletový otvor, oba
ucpány světlými třískami
Po hodince chůze jsem konečně dorazil na západní svah vrchu Studený. Porost jedle jsem nalezl bez problémů, ale ani po hodině procházení celé oblasti jsem nenašel odumřelý strom, který by mohl hostit populaci hledaného tesaříka druhu Acanthocinus reticulatus (Razoumowsky, 1789). Zkusil jsem tedy alespoň nalézt druhý druh vázaný na tento strom - Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777). Začal jsem nožem odlupovat šupinky kůry a bylo jen otázkou rutiny a asi třiceti vteřin, než jsem nalezl první imago, skryté v puklině kůry pod jednou ze šupinek. Jelikož od tohoto druhu mam ve své sbírce dostatek kusů, vzal jsem jen dva dokladové exempláře a vracel se zpět k výchozímu bodu. Měl jsem v plánu navštívit přírodní rezervaci Hradec.
Na spodní ploše odloupnuté kůry lze
jasně identifikovat požer druhu Acanthocinus griseus
(Fabricius, 1792)
Závrt ve dřevě je hermeticky utěsněn
zátkou z třísek.
Na vrchol Hradce (628 m n. m.) jsem dorazil v pozdním odpoledni. Do setmění zbývaly slabé dvě hodinky. Přírodní rezervace "Hradec" zde chrání původní porost složený zejména z dubu, buku, javoru a lípy, s příměsí jedle a borovice. Hned při vstupu na vrchol mě do očí "praštila" koruna dubu, odlomená z kmene a ležící na zemi. Z dálky bylo znát, že ani tento strom nenechal datly a strakapoudy nečinnými. Téměř celá koruna byla zbavena kůry. Při bližším pohledu bylo vidět spousta "vypleněných" kukelních komůrek nějakého tesaříka. Z počátku jsem se domníval, že se jedná o běžného tesaříka Phymatodes testaceus (Linnaeus, 1758), ale chtěl jsem se přesvědčit. Odloupl jsem zbylou kůru z kmene a ukázal se mi pohled na množství dosud ucpaných výletových otvorů. Na jednom decimetru čtverečním jich bylo asi osm. Takováto hustota je typická spíše pro jiný druh tesaříka. Opatrně jsem otevřel jednu kukelní komůrku a její obsah potvrdil mé domněnky. V kukelní komůrce se nacházela kukla tesaříka. Jednalo se o druh Pyrrhidium sanguineum (Linnaeus, 1758). Asi patnáct kukel jsem si vzal pro svou potřebu a pokračoval dále. 
Odlomená koruna dubu
nesla známky činnosti hmyzožravých ptáků
stovky kukelních komůrek byly "vypleněny"
Přesto byly některé komůrky dosud neobjeveny....
.... a skrývaly kukly druhu
Pyrrhidium sanguineum (Linnaeus,
1758)
Chůze
přes suťové pole byla velmi nepříjemná a vyčerpávající. Postupně
jsem propátrával terén, ale nic zajímavého jsem neobjevil.
Prošel jsem asi pět set metrů rezervace, ale protože jsem už
sotva motal nohama a ohlásil se hlad, opustil jsem rezervaci a
vracel se po cestě, která vede podél rezervace. U cestičky jsem
uviděl hromádku nařezaného dříví, smrkového a modřínového, ale
také několik tenkých polínek nějakého listnáče. Podle kůry jsem
odhadoval na javor babyku (Acer
campestre). Zkusmo jsem odřízl
kůru a ukázaly se požerky nějakého tesaříka. Podle tvaru chodeb
a živné rostliny jsem odhadoval na
Leioderes kollari
Redtenbacher, 1849.
Rozhodující je ovšem závrt - u tohoto druhu není závrt do dřeva
ucpán pilinami, pouze hlouběji, až u kukelní komůrky je ucpávky
z pilinek. Pátral jsem tedy dál, ale většina požerků obsahovala
malé, nedospělé larvičky. Nakonec se mi přece jen podařilo
nalézt tři závrty. A skutečně, nebyly ucpány a měly
charakteristický oválný tvar. Dlátkem jsem se postupně
propracoval až ke kukelní komůrce a tři dospělé larvy putovaly
do nového teplého domečku.
Typický požerek larev tesaříka
druhu Leioderes kollari
Redtenbacher, 1849
Typický neucpaný závrt do dřeva
Larva druhu Leioderes kollari
Redtenbacher, 1849 v kukelní
komůrce
|
|
Lokalitu jsem opouštěl před setměním a s příjemným pocitem nezahozeného dne. Sice se mi nepodařilo prověřit výskyt tesaříka druhu Acanthocinus reticulatus (Razoumowsky, 1789), ale byl jsem s celkovým výsledkem víc než spokojený. Lokalita mě velmi příjemně překvapila výskytem pestrého spektra druhů tesaříků. |
|
|
